Darovaná krevní plazma se používá k dalšímu zpracování v medicíně. Přečtěte si, jaké přípravky se z plazmy získávají.
V minulém příspěvku jsme potřebu a spotřebu léčebných přípravků získávaných z krevní plazmy ilustrovali analogií s pražským metrem. V Praze je podle odhadu takto léčeno asi 500 lidí, tj. představme si stojící ve dvou plných vagonech metra.
Albumin
Nejčastěji podávaným bílkovinným přípravkem z krevní plazmy je albumin. Naštěstí je ho v plazmě nejvíce (40 g/l). Požívá se u závažných infekcí, při cirhóze či selhání jater, nefrotickém syndromu (onemocnění ledvin s velkými ztrátami bílkovin denně), u popálenin, při poruchách trávicího ústrojí a při ascitu. V Evropě se ho podá asi 9 tun každý měsíc.
Koagulační faktory
Dalšími často využívanými krevními deriváty z plazmy jsou koagulační faktory, které jsou zas nezbytné pro zástavu krvácení. U vrozených i získaných poruch krevního srážení zachraňují život. Z vrozených poruch je nejznámější hemofilie A (nedostatek faktoru VIII). V ČR je odhadem asi 930 pacientů a na léčbu jednoho po dobu jednoho roku je třeba asi 1 200 odběrů plazmy.
Léčba nedostatku von Willebrandova faktoru
Je-li hemofilie A vzácná, potom von Willebrandova choroba (nedostatek von Willebrandova faktoru, řádově mg/l) je naopak častá. Postihuje asi 1 % populace. Krvácivé projevy jsou při ní převážně jen mírné a většinu postižených k lékaři ani nedovedou. Takže tito lidé o své nemoci ani často nevědí, ale přesto mohou být nečekaně ohroženi při úrazech či operacích. Léčba se soustředí na normalizaci von Willebrandova faktoru. U pacientů podstupujících vytržení zubu může stačit jeho jednorázová dávka, kdežto u velkých operací může být nezbytné udržovat jeho normální koncentraci po dobu 7-14 dnů.
Poruchy obranyschopnosti organismu
Poruchy obranyschopnosti organismu (imunodeficity) mohou být rovněž vrozené i získané. Nejčastější z vrozených je tzv. běžná variabilní imunodeficience, dříve označovaná jako primární hypogamaglobulinemie, tj. porucha tvorby protilátek. Může se projevit v kterémkoliv věku, spíše nicméně až v dospělosti než u dětí. Vyskytuje se asi u 5–10 osob na 100 000. Léčba spočívá v podávání imunoglubulinů z plazmy v dávce kolem 0,5 g/kg tělesné hmotnosti po dobu 3-4 týdnů, což vyžaduje provést 130 odběrů plazmy na léčbu jednoho pacienta po dobu jednoho roku.
Deficit (nedostatek) alfa-1 antitrypsinu patří mezi nejčastější genetické poruchy u dospělé populace. Může vést závažným poruchám plic (emfyzém = rozedma, projevuje se dušností, v krajním případě může být nutná transplantace plic) a jater (cirhóza, nejčastější příčina transplantace jater u dětí). Těžké formy vyžadující podpůrnou léčbu podáváním tohoto přípravku se vyskytují u několika promile populace, ale na léčbu jednoho pacienta je nezbytné získat plazmu asi z 900 odběrů.
Vynecháme-li nejčastější léčbu albuminem, vypadá náš výpočet takto. Sejdou-li se nemocní vyžadující v Praze léčbu bílkovinnými přípravky získávanými z krevní plazmy ve dvou plných vagonech metra a potřebuje-li každý z nich pro svou léčbu plazmu získanou ze 130–1200 odběrů, řekněme v průměru 500, pojedou jeho dárci k jednomu odběru v dalších dvou zcela zaplněných vagonech. Všech 500 pacientů pak spotřebuje přípravky získané z 250 000 odběrů, což je zhruba počet osob přepravených v pražském metru v odpolední špičce (nyní 1 milión cestujících denně).
Proto je dobře, že dárcovská centra Europlasmy na Chodově, Černém Mostě a Zličíně jsou metrem snadno dostupná.
